Vítejte v novém roce

Dobrý den milé kolegyně a vážení kolegové,

přeji Vám krásný magický rok 2020. Bude to rok velkých změn.

Možná jste si letos udělali VISION BOARD, jako já se svými sny a přáními. Možná jste si Vaše přání nejen napsali, ale také navnímali pocity, jak se cítíte, když si představíte, že je přání splněno. A možná jste i udělali silné rozhodnutí, ano jdu do toho a mám sílu si za svými přáními stát. Vím, že po silném rozhodnutí možná přijde „temné údolí“, které mi bude říkat: „Na to nemáš.“, „To nedáš.“, „Kde bys vzal peníze.“ A bude se takto projevovat mnoho dalších vlastních strachů. Jen když je zvládneme, tak můžeme dosáhnout svého cíle. Když podlehneme, obvykle to vzdáme.

Strach je přirozenou ochranou člověka a je to tak v pořádku. Když o něčem moc váháme a vedeme vnitřní dialog, většinou je správná cesta, co udělat, právě ta, od čeho jsme zastavováni vnitřním hlasem. Je to ochránce, který to s námi myslí dobře, ale se kterým se moc nepohneme, když mu budeme naslouchat.

Je jedno, jestli nám ráno bude říkat: „Neběhej, bude Ti venku zima.“ nebo cokoliv jiného.

A to je přesně to, co je třeba překonat, jestli chceme být fit a jít za svými přáními, ať jsou jakákoliv.

To jsou vize roku 2020. Možná máte, možná nemáte, je to o Vás samotných. Těšení se na cokoliv, co tvořím a co dává smysl, je jeden z nejkrásnějších pocitů, které znám.

SVĚTLO A STÍN…

Já mám však od začátku roku v srdci žal. Připomnělo mi to jednu májovku, kdy Vinnetou říká: „Vinnetou má v srdci žal.“ Tvrdá realita toho, že nevíme, co bude zítra nikdo z nás, si na mne tvrdě sáhla. Dostala se ke mně smutná informace. Můj bývalý přítel, který stál u zrodu portálu a se kterým několik roků nejsem v kontaktu, je v těžké životní situaci. Vděčím – vděčíme mu za mnoho hodin při vymýšlení tohoto projektu i poslední název – Účetní Portál je jeho dílem. Z plného života z hodiny na hodinu byl odstaven z aktivního života a diagnóza je velmi, velmi nepříznivá.

Je až neuvěřitelné, jak dovedeme být jako lidé spolu propojeni, i když spolu nežijeme mnoho roků. Když jsem zjistila informaci, jako bych v hrudi měla jeden velký kráter, Vesuv, u kterého jsme kdysi spolu stáli. Ten pocit odchází velmi, ale velmi pomalu.

Není pomoci, možná zázrak, možná jen přání nejmenšího utrpení a smilování, aby se bolest utišila pro všechny blízké a zejména pro mně tolik blízkou duši.

Někdy trávíme život v „žabomyších válkách“, pomlouváme se a ztrácíme tolik drahocenného času. Nikdy nevíme, kolik ho máme.

Přeji nám, abychom žili dnes tak, jako by to byl náš den poslední a abychom se ke každému chovali tak, jako bychom viděli toho člověka naposledy.

S přáním pokoje v duši a požehnáním všeho dobrého v roce 2020 pro všechny bytosti.

P.

Pěva Čouková

Zakladatelka a ❤️ Účetního Portálu ®

www.pevacoukova.cz

P.S.

Jak ráda bych uvěřila v zázrak uzdravení.

Mnoho otázek bez odpovědi…

Citát:

“Dělej dobro a dobro se ti vrátí.”

Buddha