Velikonoční tradice

Dobrý den Vám všem,

je Velikonoční pondělí odpoledne a já bych se s Vámi ráda podělila, jaké máme Velikonoce u nás na Hané kousek od Olomouce.

Trávíme obvykle celá široká rodina Velikonoce doma. Je to velký jarní svátek, který máme protknutý tradicemi. Touto dobou cítím kořeny více než jindy, silné spojení s tímto jarním obdobím. Přiznám se, že moje osobní pojetí Velikonoc je úcta k tradicím bez napojení na křesťanství, byť jsem k němu byla jako dítě vedena.

První je holčičí Jedlička dva týdny před Velikonocemi. Kdy se zpívá: „Má milá jedličko, červená růžičko…“ Holčičky mají panenku ozdobenou chvojím a mašličkami na tyčce a chodí s touto každoročně vyrobenou Jedličkou po rodině, zpívají různé tradiční písničky a dostávají balíčky, obdobně jako kluci na „Šmikustra“. Ještě dnes bych to odzpívala celé.

Tou hlavní tradicí je bezpochyby klukovské „klapání“. Tato tradice je pro mne významná tím, že v naší vesnici „klapači“ přežili dobu totality a po celou dobu vlády komunismu se u nás „klapalo“. Ne jedna, ale několik skupin chlapců bylo a je rozděleno podle ulic a regionů.  Díky za to…Naši trusovští klapači začínají u kapličky kousek od mého rodného domu na Zelený čtvrtek večer. Říká se, že zvony odletěly do Říma a místo kostelních zvonů je klapání. Celý Velký pátek, s to poprvé už v 5 hodin ráno a pak ještě několikrát během dne klapání pokračuje. Stejně v sobotu a v poledne chlapci chodí a dostávají po domech peníze, které si rozdělí. I letos jsem se neubránila dojetí, když mne ještě za tmy probudilo klapání, a vzpomínám, jak jsem nedávno budila mladšího syna, aby nezaspal. Na závěr chlapci s klapáním obejdou 3x kapličku a modlí se symbolicky přede dveřmi kaple.

Dalším krásným zvykem jsou u nás průvody Matiček. Tato tradice je jinde neznámá a velmi si jí vážím. Za Matičku byla moje maminka, za mládence tatínek hoodně dávno, za Matičku byla moje dcera v roce 2000 stejně jako starší syn a za mládence byl před 4 roky mladší syn. Z generace na generaci…Tyto tradice byly bohužel za doby komunismu potlačeny, jen asi na dva roky se obnovily kolem roku 1968. Takže já jsem prostě za Matičku nebyla. Jsem ráda, že je tato doba pryč, věřím, že natrvalo a že demokracie bude u nás dále vítězit.

Co jsou pro mne průvody Matiček stručně? Začínají v sobotu, ale hlavní sláva je v neděli. Na Velikonoční neděli ráno se scházíme jako obyvatelé z vesnice (bývalé Trusovice) u místní nazdobené kapličky, je tam hudba, koláčky, slivovice, sejde se hodně místních i příchozích, jsme vystrojeni jako ve svátek. Zdravíme se a popovídáme…Dvě místní děvčata jdou za Matičky a stejně dva chlapci za mládence. Děvčata mají krásné bílé šaty a speciálně uvázaný šátek na hlavě. Chlapci nesou korouhve z kapličky do kostela, děvčata kříž a svíci. Zvony kapličky se rozezvoní na znamení Vzkříšení Krista a my vycházíme s hudbou průvodem k bohuňovickému kostelu. Průvod do místního kostela není jediný, ještě jde z bývalé obce Moravská Loděnice (dnes část Bohuňovic) a sousedních Lašťan. Z Lašťan jsou děvčata a mládenci dokonce krojovaní. Všichni s kapelou. Je to nádhera, zastavení, souznění, kořeny domova, tradice a historie v jednom. Tři velké krásné průvody. Scházejí se zde i děti a vnoučata, nejen moje.

A poslední tradice je zcela jistě dnešní tradiční „Šmikustr“, pomlázka, jednohubky, hostina pro příchozí kamarády, přátele, rodinu, tu mužskou část, kteří nás holky vyšlehají menším, větším tatarem… S mnohými z těchto přátel posedíme jen v tento den, jednou za rok.

Je krásné vidět, že tyto tradice žijí a že se přenáší dál a dál a my jsme toho součástí. Je to u nás větší svátek než Vánoce, tradicemi určitě.

Krásné dny…

P.

Pěva Čouková

Zakladatelka a ❤️Účetního Portálu ®

www.pevacoukova.cz

Více podrobností o našich tradicích ZDE.

Na fotografiích „moje kaplička“ a mnoho mého…

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.