Moje cesta do Bhútánského království – 1. část – PARO – THIMPHU (cca 50 km)

1 – PARO – THIMPHU (cca 50 km)

Při cestě do Thimphu – hlavního města Bhútánu cestou z letiště Paro jsme navštívili několik zajímavých míst.

Co mne nejvíce zaujalo první den jako velmi inspirativní do mého vlastního života je modlitba Bhútánců.

Mají mlýnky kolem jejich krásným posvátných staveb, mnoha částí dzongů (klášterů) i běžných staveb. Jsou prostě všude a pořád. Malé velké, střední…desítky kolem jedné stavby.

Jejich účel jsem si zapamatovala tak, že jdete kolem stavby ve směru hodinových ručiček a máte přání – mantru, kterou opakujete. Poctivá cesta je třikrát.

První přání je              za celý svět a všechny živé bytosti (tedy i zvířátka)…

Druhé přání je            za Vaši rodinu…

Třetí přání je              za Vás samotné…

To pořadí mne tolik nadchlo…vyjadřuje podle mne nejvíce celý Bhútán a jejich filosofii. Tolik to se mnou rezonovalo, stejně to cítím…jen když najdeme smysl ve svém bytí pro celý svět, umíme být šťastni.

To zůstane v mém srdci už napořád.

Mostů, které se „hýbou ve větru“ a jsou plné typických vlaječek s přáními, jsme viděli po dobu výletu mnoho. Zvláštní pocit po něm kráčet. Na tento prvním jsme nemohli – byl v rekonstrukci, ale i tak mi připadal vyjímečný. Byl 600 roků starý.

Příjezd a ubytování v Thimphu –  na náměstí známé mlýnky a já v první kiře – bhútánský kroj pro ženy.

Lilia radila, že zde na trhu a v místním obchodě je dobré si kiru koupit. Že je to zde levné a kvalitní. Trochu jsem váhala, sukně mi připadala zvláštní. Stačilo však vstoupit do obchodu a začít se přehrabovat a ladit a zkoušet a věděla jsem, která je moje…připadala jsem si tak nastrojená a výjimečná.

Nákup kiry byl předurčen důstojnému oblečení při návštěvě Tashichho Dzong. Tento krásný Dzong (pro nás nejvýstižněji klášter) je ze 12. století a v polovině je určen jako klášter a v polovině jako sídlo admistrace, něco jako radnice. Zde je i kancelář krále, ministerstvo financí a vládní útvary. Nedaleko v tomto prostoru sídlí královská rodina. Všechny „zaměstnankyně úřadu“ měly na sobě ženský bhútánský kroj neboli kiru a stejně všichni „zaměstnaci úřadů“ měli na sobě mužský bhútánský kroj neboli gho.

První setkání s úchvatnými malbami na stěnách, kterých jsem si užila po celou moji cestu.

První hotel Drunk v Thimphu  byl vyjímečný, jídlo v salonku, který užívá král…jídlo vynikající a zcela podle mého gusta. Hodně zeleniny, ovoce, výborných nápojů…dostávám se pomalu ale jistě do klidu mojí dovolené.

 

Na oblékání do krásného kroje jsem si zvykla velmi rychle.

Další den jsme si užili soukromý obřad. Údajně jsme byli první ze západu, pro které byl podobný obřad připraven. Prostora byla plná krásných maleb, sošek a tak to bylo i na jiných místech…

Na programu byla zajímavá návštěva na zajímavém místě.

Uvítání Dr. Saamdu Chetri – ředitele Centra pro hrubé domácí štěstí v centrumu GNH Centrumu Bhútánu v Thimphu (Gross Nationale Happiness Centre) bylo velmi působivé. Přednáška o základních principech měření štěstí v zemi také…

Myšlenky, které byly vyřčeny, se mnou tolik rezonovaly.

Posílám Vám povídání o naslouchání od pana Chetri, které je k zamyšlení pro nás všechny.

Večerní návštěva obří sochy Buddhy – Buddha Dordenma statue byla dechberoucí. Výška cca 52 m neuvěřitelná.

A hodně stejných ženských soch okolo…nevím, neumím spočítat.  Prostě  moooc…a zadní část Budhy s měsícem mi připadala zajímavě zajímavá.

Dva dny v Thimphu končí a pokračujeme dál.

Zvykám si na krále pátého i jeho předchůdce na mnoha stěnách hotelů, restaurací, a dokonce i oblečení Bhútánců. Prostě jej i jeho rodinu, stejně jako jeho předchůdce milují…neoddiskutovatelné.

Jak toho dosáhl, bychom se mohli v našich krajích přiučit.

Zajímá se o lid a o jeho spokojenost.

Fotka krále čtvrtého a jeho čtyř manželek sester mne trochu zaskočila. Nedovedu si představit, že bych žila v této konstalaci svůj život.

Pověst říká, že králové brzy úmírali, protože kdysi nechali zabít předního lámu (duchovního)  v zemi. A král čtvrtý se rozhodl prolomit tuto zlobu a pojal za manželky prapotomky lámy – čtyři sestry.

P.S. pátá si žije svůj život a nechtěla jej za muže.

Mají dohromady deset dětí…a jedno z nich je i princ, který kdysi na Oxfordu provázel naši průvodkyni Lilii.

Mám radost, že král pátý Jigme Khesar Namgyel Wangčhung má jen jednu ženu. Porodila mu syna, tak věřím, že to tak zústane. To je koncept, který se mi líbí J.

Bhútáncům bych se zdála asi jako „staromódní a možná sobecká “.

Mimo jiné na severu je „mnohomužství“. Polyandrie prý historicky vznikla proto, aby se rodiny uživily – hodně mužů na práci v lese a málo dětí tedy málo „hladových krků“.

P.

 

IMG_1238 IMG_1240 IMG_1242 IMG_1243 IMG_1244 IMG_1246 IMG_1247 IMG_1248 IMG_1253 IMG_1259 IMG_1261 IMG_1263 IMG_1266 IMG_1268 IMG_1270

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.