Moje cesta do Bhútánského království – úvod

Myslím, že kdybych byla důsledná a měla svoje starosti na předním místě, určitě bych se podívala na video o tom, jak je nebezpečné přistávat v Bhútánu. Samozřejmě před mojí cestou tam. Myslím, že bych nejela. Docela se bojím výšek.

Vyplatilo se, zjistila jsem to až na cestě…a to už jsem se opravdu na video dívat nechtěla.

Naše cílová stanice Paro v Bhútáském království patří mezi 10 nejděsivějších letišť světa.

Výlet na mne vypadal docela nezvykle už tím, že sraz byl v Bangkoku. Já, která nelétám až tak často, jsem to brala jako výzvu.

Kde jsem přišla na cestu do Bhútánu?

Ano, na zakládání nadačního fondu Šťastné Česko 2016.

Naprosto mne to nadchlo, jako ve škole… Proč ve škole? Protože Vás nadchly předměty, které vyučoval člověk, který uměl nadchnout, zaujmout.

A mne tam nadchla Lilia Khousnoutdinova. Nejen  cestou do Bhútánu, ale celou svojí bytostí.

Krásná, inspirativní, odvážná, obdivuhodná ve své zálibě v jednoduchosti a bezproblémovosti každého okamžiku. Cítila jsem to jasně. Chci jet do Bhútánu.

Už na tomto setkání u mne v hlavě zůstala myšlenka zúčastnit se.

A na projektu Ženy ženám 2016 cca za půl roku poté se moje myšlenka znovu prodrala na povrch. Znovu se setkávám s Lilií a jdu do toho na přímo..

„Je ještě místo?“  ÁNO…A bylo to jasné…Jůůůů, jedu do Bhútánu.

Do Bangkoku jsem zdárně odcestovala a den strávený před naším „srazem na začátku cesty“ byl příjemný. Stačila jsem si prohlédnout Chrám Smaragdového Budhy v Bangkoku.  Byl nádherný…ale fakt hodně přeplněný, zřejmě nějaké významné oslavy něčeho mně neznámého.

Nalaďuji se na 15ti denní volno. Moc mi to nejde…

Před odletem jsem celou noc pracovala. Dovolila jsem si odjet 1. 4. 2017, což je na jedné straně schůdný termín, ale na druhé straně ještě nic moc termín. Daňová přiznání se dala podávat až do 10. 4. 2017?!?

V práci jsme končily s mojí dcerou Peťkou 1. 4. 2017 ve 2:00hod, pak balení 2:00 – 4:00hod ráno – nic jsem neměla připraveno. Kontinuálně s Jiříkem – mladším synem  odjezd na letiště Václava Havla v Praze…tak to jsem dlouho nezažila.

Dařilo se nám v noci, ano, ale víc už jsem neudělala a ostatní už jsem „musela“ nechat na svojí dceři.

Trochu mi to bylo líto, že více nepomůžu, ale věděla jsem, že to zvládne a věděla jsem, že melu z posledního.

Rozhodla jsem se na přelomu roku 2016/2017 pro radikální krok – vypověděli jsem jako firma čtyři platící a velmi solidní klienty. Trochu to bolelo…ale cítila jsem, že je to správná cesta. A i tyto klienty bylo třeba dodělat, navíc jsme měli loni vlastní přeměnu naší firmy tj. moje téma v praxi. A je rozdíl o něčem psát či přednášet a pak to prožít ve vlastní praxi. Vím, že se to bude hodit v budoucnu.

Ale teď – před odjezdem na moji bhútánskou cestu se to fakt nehodilo. Naše přeměna měla právě termín nejzazšího podání přiznání a dokončení v den mého odjezdu.

Tedy shrnuto a podtrženo svítal mi v dáli vlastní příslib, že do budoucna bude lépe…pracovně. A budu se konečně více já i moji blízcí spolupracovníci věnovat mojí zálibě, vášni, poslání a radosti – Účetnímu Portálu www.ucetni-portal.cz

Ranní setkání s Lilií navazovalo na moje představy o této ženě. Vše s jednoduchostí naprosto klaplo, vše měla pod kontrolou a s úsměvem nás jednoho po druhém sledovala.

Na přeletu mezi Bangkokem s mezipřistáním v Kalkatě (Indie) bylo pohodově, myslím, že jsem se moc nebála, příroda kolem byla nádherná.

Jupííí stojím jsem na letišti v Paro :-).

P.

IMG_1146 IMG_1169 IMG_1176 IMG_1178 IMG_1188 IMG_1193 IMG_1194 IMG_1196 IMG_1201 IMG_1212 IMG_1213 IMG_1215 IMG_1216 IMG_1217 IMG_1218 IMG_1219 IMG_1221 IMG_1222 IMG_1229 IMG_1230

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.