Druhá adventní neděle…

Druhá adventní neděle…
Přemýšlím, kdo co dělá…
Pokud Vy přemýšlíte co dělám já, tak se tak trochu léčím, protože jsem byla minulý víkend a následující dny nemocná. Zase můj kašel, který mi občas připomene, že makám moc nebo, že se fakt musím zasnažit a více to u nás ve firmě vylepšit. Hlavně se nerozčilovat…Díky za to, že mi to moje tělo tak nekompromisně řekne…
Protože nejím vůbec prášky západní medicíny ani aspirin, je „kurýrování“ náročnější…Ale dělám to vše moc ráda. Co to je dopodrobna Vám napíšu někdy příště, zjednodušeně řečeno to začíná to šťávami ovocnými a zeleninovými (momentálně vládne celer s jablky a špenátem), dále nahřívání nad bylinnou solí, jako když jsme byli děti, dále kapání do nosu a očí, kloktání všeho možného, příprava lektvaru z kurkumy s ghí a vincentkou a mnoho dalšího. Mám tedy co dělat, také koupele v soli a a a…
Vím, že jsem se před minulým víkendem příšerně rozčílila, a to na osobní rovině i pracovní…emoce mi utekly a do hodiny přišel můj kašel. O minulém víkendu přišla i horečka. Dobře už svoje tělo znám, přesto si ještě stále připouštím do svého srdce věci, které vůbec, ale vůbec nemohu ovlivnit.
Na osobní rovině jsem se fakt těšila do Bruselu a měla letenku. Jak však víte, byla hrozba teroristických útoků. Musel zvítězit rozum, vím to… Musela jsem zůstat doma a nechat letenku propadnout, ale bylo mi to taaak líto a mnoho se změnilo díky tomu. Spíše jsem si uvědomila nepoznané a skryté za mým výletem.
A na pracovní rovině mi jedna kolegyně zcela nová, vlastně nejnovější – účetní, na kterou jsme několik měsíců čekali, řekla, že jde do „státního“, jde na jistotu a končí. Obě informace byly s rozptylem dvou hodin. A bylo vymalováno.
Už vím, že tělo a duše jsou jedno a že si to fakt budu hlídat a nedovolím cizím informacím, aby mne ničily.
Budou přece jiné výlety a je tolik lidí, co s námi chce dělat…Měli jsme ke konci týdne dva dny výběr uchazečů a až mi bylo líto, že nových lidiček nemůžeme potřebovat více. (Bereme dva). Nu a kolegyně odkryla pravou tvář, to je život, moje firma stojí na mně a mých znalostech a také mých stálicích, které naštěstí mám. Je třeba si zvyknout, že kromě stálic přicházejí a odcházejí ti nestálí, a že takto je to normální a v pořádku. Možná je časem více identifikuji na začátku plánované spolupráce, ale možná také ne.
Nemá cenu si říkat, že teď je to super a mělo by to dlouho vydržet. S jistotou něco přiletí a to je normální…
A také se od rána připravuji na zítřejší zcela novou přednášku, topím v krbu, poslouchám oblíbené písničky, na Apple TV mi jedou fotky nafocené letos jako vzpomínka na krásné dny a zapálili jsme s Jiříkem (nejmladší syn) a jeho Kájou druhou svíčku….
Krásné adventní dny Vám přeji a nezapomínejte na sebe.
S láskou … P.