Moje cesta do Bhútánského království – 2. část – Thimphu přes WANGdi Phodrang do Punakhy (cca 85 km)

2 – Thimphu přes WANGdi Phodrang do Punakhy (cca 85 km)

Přesun na východ přes Wangdi Phodrang – nádherný oběd v nádherné restauraci. Všechny domy v původním stylu. Nestaví se tam jiné domy ani dnes – drží tradici a pravděpodobně by to ani nebylo povoleno.

První oficiální festival – Tschechu …chrámy mi splývají a dostávám se do bhútánské bubliny energie, síly, která mnou prostupuje skrz na skrz.

Jsme ve městě  Punakha. Zde po ránu navštěvujeme palác plodnosti – Chime Lhakhang…nemám záměr se nechat požehnat a ptát se na otázky dětí. Mám tři děti a čtyři vnoučata a Jiřík (mladší syn) by mohl ještě chvíli počkat…Přesto jsem požehnána. Jak jinak než obrovským penisem – symbolem hojnosti, radosti a ochrany. Je zde na každém kroku. Tak uvidíme.

Cestou vidíme skromná obydlí, skromné zemědělství a typické bhútánské malby na fasádách domů – penisy.

Raut u řeky byl velmi příjemný a následovala návštěva nejkrásnějšího Dzongu (Phunakha Dzong) – na soutoku řek Pho-chu (father) a Mo chu (mather) – jako řeka otec  a řeka matka, po soutoku Punakha řeka.

Kupuji si nádherný šperk u vchodu do Dzongu od žen ze severu – mají na hlavách zvláštní čepičky. Máme šperk  stejný s Lilíí a zůstáváme tak ve spojení.

Ještě jsem se vůbec nezmínila, že jezdíme po místní dálnici – jediné, která vede ze západu země na východ. Je podobná jako něco mezi polní cestou a silnicí třetí třídy. Je zasazená tzv. zaříznutá doprostřed tamějších hor a když si chtějí dvě auta vyhnout, musí být velmi ohleduplná. Mimo jiné kolem cesty, která je zaříznutá do hory není zábradlí. První den jsem měla fakt strach…pominul. Prostě nekoukáte dolů a tamní řidiči to umí. V závěru naší cesty mi někdo říkal, že pády nekončí smrtí. Prý se auto vždy zachytí o nějaký strom. Zpětně mne to docela uklidnilo.

Kromě tradičního Dzongu máme výlet krajinou – ve wangdi Phodrang…nádhera, přiznám se, že si trochu připadám v našem „bělkovickém lese“, ale taky se trochu bojím, aby nevyběhl medvěd nebo tygr.

Nic takového se nekonalo…

Z auta fotím nádherné scenérie v dáli s vrcholky Himalájí, na které nelze zapomenout.

Můžete vidět i kvalitu cest. Průměrná rychlost je zde 25 km/hod. Už se nebojím, že spadneme.

Osvěžující procházka byla jako v našem lese, ale byla mimo jiné ve výšce cca 2900 m nad mořem, malý rozdíl.  Nádhera…

Jak se mi dýchalo v této výšce? Nic jsem nepociťovala a bylo mi tam opravdu krásně…

Večer výborné jídlo, zvykám si a domáhám se čili omáčky (Evropanům se až tak nenabízí), zkouším bhútánskou whisky a posloucháme vyprávění průvodce Kinliho o tzv. nočních výletech mladých Bhútánců za dívkami…

Smějeme se a už víme, proč mají tak malá okna na domech.

P.

P.